Aby testování nebylo jen náhodným klikáním v aplikaci ve snaze najít, co je špatně, musí existovat nějaký pevně daný rámec, ve kterém se tester pohybuje. Tento rámec je vymezen takzvanou testovací dokumentací. Ta má za úkol vymezit a definovat všechny stránky testování. Od stanovení účelu a cíle testování, přes technické požadavky nutné pro provedení testů až po konkrétní činnosti, které tester v rámci testování musí provést.

Vytváření testovací dokumentace je v zájmu samotných testerů. Díky ní si tester může ještě před spuštěním testů zadat požadavky na podporu ze strany jiných týmů, definovat požadavky na technické vybavení nutné pro provedení testů a specifikovat rizika vyplývající z nesplnění těchto požadavků. Zároveň se  v rámci testovací dokumentace mohou vytvářet konkrétní scénáře testů včetně požadavků na testovací data. 

Testovací dokumentace je velice důležitou částí procesu testování a její vytváření by mělo být standardní součástí projektového plánu při vývoji softwaru. Je nutné si uvědomit, že tester má odpovědnost za chybovost (resp. nechybovost) aplikace. To je skutečnost. Přestože to není tester, kdo v aplikaci chyby dělá, on je tím, kdo garantuje, že aplikace žádné závažné chyby neobsahuje. Toho nelze dosáhnout žádnou formou volného klikání. Je to právě testovací dokumentace, která testerovi slouží jako opěrná soustava pro celé testování. Kvalitní definice vstupních podmínek pro spuštění testů i popis jejich přesného průběhu umožňuje eliminovat počet chyb, které testování nezachytí, zároveň slouží jako jakýsi výstupní protokol, který říká, jaké testy a za jakých podmínek byly provedeny. V neposlední řase umožňuje testovací dokumentace opakované spuštění testů s tím, že jsou spouštěny za stejných podmínek a jsou provedeny ve stejném rozsahu.

Testovací dokumentace se může skládat z řady různých dokumentů, přičemž každý z nich má za úkol vymezovat jinou část procesu testování. Rad bych tu řekl, že názvy a obsah těchto dokumentů, se kterými budu právě teď operovat, nejsou dogmatické. Spíše naopak, často se liší tester od testera, firma od firmy. Přesto bych tu rád sepsal jakýsi kompilát těchto dokumentů, jak jsme s s nimi na různých projektech potkal.

Testovací plán (Test plan)

Testovací plán je výchozím dokumentem testovací dokumentace. V něm jsou stanoveny základní podmínky, za kterých bude testování probíhat.

Obvykle obsahuje testovací plán tyto údaje.

• Cíl testování - definuje, čeho by mělo být testováním dosaženo. Cílem může být například ověření všech funkčností systému, nebo kontrola správné funkčnosti dodatečně přidaných component, stejně tak se může ověřovat správné fungování aplikace na zákazníkem dodané produkční platformě a podobně.
• Přehled plánovaných testů - ten vychází z testovacích požadavků. Ty vychází v převážné míře z dodaných příkladů užití (Use case), dále mohou vyvstat z komunikace se zákazníkem nebo z bussines případů. Jednoduše řečeno je snaha navrhnout takový seznam testů, který postihne všechny funkčnosti aplikace a to z důrazem na použití ze strany zákazníka.
• Stanovení priorit - pro jednotlivé testované prvky aplikace a tedy i pro jednotlivé testy. Nejvyšší prioritou jsou označené ty prvky, které jsou z hlediska funkce aplikace nejvýznamnější, nebo ty, u kterých v případě nefunkčnosti hrozí největší riziko nesplnění cílů testování. Všechny ostatní prvky jsou otestovány až v případě otestování prvků s nejvyšší prioritou.
• Testovací strategie - popisuje, jaké typy testů budou provedeny (např. zátěžové, funkční apod.) a s jakým cílem (obvykle s vazbou na konkrétní use case). Jednotlivé testy pak zařazuje do konkrétních fází testování (integrační testy, akceptační testy apod.) Dále se zde popisují techniky, kterými budou prováděny jednotlivé typy testů. Velice důležité je i stanovení způsobu, jakým se budou testy vyhodnocovat, a kritérií, podle kterých je test označen jako kompletní.
• Požadavky na zdroje - slouží k definování požadavků, které musí být splněny, aby bylo možné testy provést. Sem se řadí jednak požadavky technického rázu jako je příprava testovacího hardwaru, instalace softwaru, zpřístupnění serverů a podobně. A dále zdroje lidské. Zde je vyjmenováno požadované složení testovacího týmu včetně požadavku na spolupráci jiných pracovníků (např. při instalaci a správě testovacího prostředí)
• Definice rizik - slouží k vymezení situací, které mohou ohrozit úspěšné testování. Sem může spadat například nedodání aplikace ve stanoveném termínu, nedostupný testovací nástroj, nebo nedostatek proškolených pracovníků. U těchto rizik se stanoví míra jejich závažnosti a návrh protiopatření.

Testovací případ (Test Case)

Zatím co testovací plán je typická managerská dokumentace, testovací případ tvoří základní kámen dokumentace určené pro testery. Jedná se o podklad pro testování jednoho konkrétního místa v aplikaci při konkrétní sitauci. Tento dokument definuje vychiuí podmíky, které musí být splněny, aby bylo možné daný případ testovat. Dále specifikuje druh případně formát vstupních dat. A jednoznačně určuje podobu očekávaného výsledku.

Testovací skript (Test Script)

Vychází z testovacího případu. Vlastně může kombinovat několik testovacích případů, tak , aby spolu tvořily logický celek. Obsahuje souhrn všech vstupních požadavků pro své vykonání. Především se jedná o zadání vstupních dat. Dále jsou v něm uvedeny jednotlivé kroky, které mají být při testování provedeny. Pro každý krok je uveden očekávan výsledek. Tester, který skript provádí, pak postupuje po jednotlivých krocích a u každého vyhodnocuje, zda proběhl podle očekávání. Testovací skript se označí jako úspěšně otestovaný v případě, že každý jeho jednotlivý krok proběhl v pořádku a výsledek odpovídá očekávání.

U testovacího skriptu je důležité, že se jedná o ucelený a logicky provázaný dokument. Jednotlivé kroky na sebe musí navazovat. Znamená to, že výsledek jednoho kroku se stává vstupem pro krok následující. Skript musí být vykonatelný. S tím souvisí například i to, že vstupní podmínky skriptu musí být splnitelné, a očekávané vyýstupy musí být prokazatelné.

Testovací scénář (Test Scenario)

Testovací scénář vznikne spojením několika testovacích skriptů. Snahou je simulovat konkrétní způsob používání aplikace. Obvykle se jedná o simulování procesů, jakým bude aplikace používána u zákazníka. Testovací skripty jsou ve scénáři řazeny za sebe tak, aby na sebe navazovaly. Výstup prvního skriptu tvoří vstup skriptu dalšího.