{jcomments on}Vlastně se nedá říct, že by šlo přímo o techniku testování. Spíš jde o oblasti, v rámci kterých se jednotlivé techniky uplatňují. 

Úkolem testován je ověřit a "garantovat", že aplikace se chová tak, jak se od ní očekává. Zákazník, který vývoj aplikace iniciuje, nějakým způsobem definuje své požadavky na funkčnost a tester následně ověřuje, že aplikace tyto požadavky naplňuje. Tester se na tuto záležitost může dívat buď pouze "pozitivně" nebo také "negativně".

Pozitivní přístup znamená, že testování se zaměřuje čistě na ověření, že aplikace plní korektně svůj úkol. Například pokud má aplikace zaslat zprávu pomocí SMS, tak v rámci pozitivního testování se ověřuje, zda tento úkol aplikace skutečně plní a to v podmínkách definovaných zákazníkem (např. různé formáty cílových telefonních čísel, odeslání v rámci roamingu a podobně). Výsledkem těchto testů je konstatování, že aplikace dělá/nedělá to, co je od ní očekáváno.

Negativní testování se snaží zjistit, zda aplikace (kromě toho, že dělá to co má) nedělá to co nemá. Snahou testera je navodit situace, které by buď měly být ošetřeny konkrétními chybovými stavy uvnitř aplikace nebo by naopak neměly chybový stav vyvolat, přestože jde o situaci "nestandardní". U aplikací webových nebo aplikací s GUI je velká část negativních testů zaměřena na validaci vstupů. 

Mezi typické negativní testy validací je test vkládání nesmyslných nebo nevalidních hodnot do vstupních s očekáváním, že aplikace zobrazí příslušnou chybovou hlášku. Jinými slovy, aplikace se nesmí zhroutit pokud do pole pro zadání telefonního čísla nebo například PSČ vložím místo čísel text. Tato situace musí být v kódu aplikace ošetřena a uživatel musí získat informaci o tom, co je ve vstupu špatně. Naopak, může se stát, že některé validace jsou nežádoucí, případně obtěžující. Pokud se budu držet uvedeného příkladu, pak například při zadání telefonního čísla by případná existence mezery před či za zadanou hodnotou neměla vést k chybové hlášce.

Většina technik testování, které budu v této rubrice popisovat, se zaměřuje na negativní průběh a jejich cílem je tedy ověřovat chování aplikací v "mezních situacích.

Je doufám jasné, že pozitivní a negativní testování je vhodné kombinovat. Každý přístup totiž vede k nalezení odlišného typu chyb. Použití pouze pozitivního přístupu vede sice k úspoře času a v zásadě dává odpověď na základní otázku - Funguje to jak očekáváme? - ale nedokáže odpovědět na důležitější otázku - Funguje to správně?